Komentáře
Přehled komentářů
ahoj holky,má prosím někdo z Vás zkušenosti s touto nemocí?jsou opravdu jedinou šancí darovaná vajíčka?tuhle nemoc mi zjistili ve 27 letech.Dnes je mi 32 a pomalu začínám propadat panice.
???
(karolina, 10. 2. 2009 7:15)
Já si tak říkám, že jsem asi v minulém životě byla asi pěkná mrcha a to e ještě slabé slovo.Asi jsem střídala chlapy kde se dá a taky dětí jsem měla jak smetí a třeba jsem je nechtěla a házela je do ppopelnice, proto ted mám problém.
Protože já jsem měla i hrozný problém se seznámit s chlapem, jednou mě totiž jeden dědek málem znásilnil, a té doby jsem měla blok.
jojo
(Sasula, 9. 2. 2009 21:58)to bych mohla vyprávět, za ta léta už mám těhotenství, porod, výchovu a péči o malé dítě zmáklou levou zadní. Když před pár lety rodila má kamarádka, denně mi volala co a jak. Jí se to totiž povedlo na první pokus. Člověk, když se tak dlouho snaží, tak pochytí všechno a také se o to zajímá že. Takže denně rady co v těhotenství ano, či ne, jak vyvolat porod, jak jej poznat, co pomáhá a co ne, co s miminkem, co na prdíky, co na zlobení, co na kojení atd. atd. atd. Až si ze mě manžel taky utahoval (ale nemyslel to zle), že si můžu otevřít poradnu. Až to zabolí (nás oba), že ti, co se o dítě ani nesnaží, nejsou nijak připraveni, tak těm se to podaří hned a ti, kteří by byli super rodiči, tak ti musí tak dlouho čekat a tolik si vytrpí. Ach jo.
chtěl být vtipnej...?
(karolina, 8. 2. 2009 17:20)Víte co mi řekl dnes manžel když viděl, že zase píšu ne netu? Abych si otevrela svoji on.line poradnu ohledně neplodnosti.Hahaha Musíém ho sem taky pustit.
...
(Sasula, 8. 2. 2009 14:01)Justinko, tak to je kouzelný, no trochu mi to připadá jak u nás doma. Toho mého do toho zasvěcuji, ale uchem sem - uchem tam...zkrátka stejně tomu moc nerozumí. On o tom tedy nikde nevykládá. Myslím, že u něj v práci se něco ví, ale on se za to prvních pár let dost styděl. Teď už to tak neřeší, spíš to dusí v sobě a hodně ho to bolí. A mě to bolí o to víc, že mu to dítě zatím nemůžu dát.
chlapi tomu opravdu nerozumi
(Justina, 7. 2. 2009 22:18)Do CARu jezdime pres rok a kdyz jsem Petrovi nedavno rekla at o tom, ze budeme mit darovany vajicka nikde nemluvi(jelikoz neco o tom probiral s kamaradem), tak mi odpovedel ze na umele oplodneni chodi kazdy druhy. Myslel si, ze kdyz nekdo jde na umele oplodnni, ze automaticky ma darovane oocyty :-D a pak se s nim o necem takovem bavte :-/
...
(Sasula, 7. 2. 2009 21:02)tak na to bych řekla, že to chce čas, tedy u nás to tak bylo. Taky jsme to spolu neměli jednoduchý a i jsme se kvůli neplodnosti spolu rozešli, ale pak jsme se zase sešli. Jsme spolu 9 let, z toho 7 se snažíme o mimi, před tím o mimi moc nestál, když jsme se začali snažit, byli jsme mladí a vlastně jsme začali, protože já chtěla a on si řekl, proč ne, ale nevadilo mu, že každý měsíc byl test negativní. No po 4 letech jsme začali jezdit do CAR a i tak se o to moc nezajímal. Musím říct, že opravdu, ale opravdu už mimi chce až po tom, co jsme se rozešli a pak se k sobě vrátili. Moc to prospělo nám oboum. Od té doby je vyměněný, neúspěchy bere dost ztěží a já před ním ani nepláču a když, tak potají, nechci ho ranit ještě víc než je. On to zas tak moc neventiluje, ale všude okolo nás těhotní, někteří už mají i 2 děti a my nic, stálé otázky okolí a naše vymlouvání se na jiné důvody...Od té doby doma také pomáhá s myčkou, sundavá prádlo ze sušáku, dokonce se naučil i žehlit, občas nějaké základní jídlo uvaří, to před tím neexistovalo. Jestli je to věkem, nebo zkušenostmi..nevím... Jinak já umělé až tak moc neřeším, moc to doma neřešíme. Oni totiž chlapi to zas tak moc nechápou, nemůžu mu vysvětlovat postupy u mých vyšetření atp., je to chlap, má chlapské tělo, pocity nevysvětlíte. Moc se tedy o to nezajímá, protože nechápe mé pocity, co bolí a nebolí, co je nepříjemné, já to vše zařizuji, ale on zase říká, že tomu nerozumí a tak ve správný čas mu vše vysvětlím a on se případně začne zajímat co nás čeká na cestě do CAR. Nikdy jsem ho do ničeho netlačila a tak jsem spíš volila ten druhý postup, vyčkávací a vyplatilo se. Holky, s chlapama je to těžký, ale bez nich ještě těžší.
...
(karolina, 7. 2. 2009 18:57)To víš že ho to mrzí, oni to jen nechtej davat najevo. Tiše ti závidím, ten muj je pohodlnej. Když mu řeknu, že chci s něčím pomoc, tak má plnou pusu kecu. Ale zase když jsem byla v té nemocnici, tak sam od sebe nakoupil, a ptal se me na co mam chut a tak. Jsou fakt stejny.
...
(Justina, 7. 2. 2009 17:10)Jak to tak ctu, tak jsou opravdu vsichni stejni. Tomu mymu se do toho mimca vubec nechtelo. Jenze dr.mi rekl, ze vzhledem k memu zdravotnimu stavu(plice mi funguji na 60% a vazne mi hrozi zkraceni delozniho cipku) bybylo nejlepsi se do toho tehotneni pustit hned. Byla jsem z toho v soku(je mi 25let), ale postupne jsem se na to zacala dost tesit. Jenze toho myho jsem do vseho musela nutit a on ze je jeste mladej a tak...Ted kdyz si delam test a reknu, ze zas nic, rekne sice jupi(jako, ze si stoji za svym a ze dite nechce), ale pritom mi chodi pro prasky a pro testy do lekarny, dava nadobi do mycky a vesi pradlo. A i v tom jupi ktere rika na ten test slysim, ze je taky zklamanej. Jsem zvedava, co bude rikat, az se tam objevi //. Jestli se tam opravdu objevi, tak vam dam vedet, jestli to JUPI bylo hrane nebo ne :-)
Co na to chlapy?
(karolina, 7. 2. 2009 14:36)
Jak to léčení snáší vaši chlapy? Ten můj manžel (Martin), to ze začátku snášel celkem v pohodě.
Tenkrát, když jsme se seznamili, tak jsem mu řekla hned na začátku našeho vztahu, že nemůžu mít vlastní děti, a že to pujde pouze metodou umělého oplodnění.Docela mě překvapil, kdyř mi řekl, že se v dnešní době jinak děti nerodí než touto cestou.T
To mi bylo 27 let, a hned jsme se do toho postili. Podminka byla, když nám v Caru řekli, že to delají jen manželským párům. Tak byla svatba...Naivně jsem si myslela, že to půjde jako po másle, jako že hned otěhotním atd...To ještě manžel bral vcelku s humorem, jako. že jde odevzdávat, že tam mají pěkné časopisy a tak...Jenže pak následovali další neuspěchy, a moje nálady a pláče.Pak mi i řekl, že čím více pokusů, tím větší šance, že se o povede. A taky že ta šestka jednou padnout musí. A letos padla, ale to už jsem psala jak to dopadlo... Když jsem v tu neděli začala hodně krvácet, tak mi řekl, že už pujde jen na jedno opldnění a bylk na me i hnusnej, navíc jsem šla do nemocnice pěšky, ani autem mě nevzal,. Když bylo po všem a vrátila jsem se z nemocnice domů, tak byl jak milius, že nevěděl že je to tak važny...atd nevím jestli nakonec není rád že to tak dopadlo.Ale snad ne, protože mi před pár dny řekl, že ho mrzí, že mi to nedával tak najevo, že byl rád že se to chytlo a že bude tatou....No jo to jsou ty chlapy
hmm..
(Justina, 5. 2. 2009 16:59)Myslim, ze tohle tema nesmelo chybet, jelikoz chlapi jsou vzdy hlavnim tematem zeskych. A take naopak samozrejme ,-)
předčasné stárnutí vaječníků
(veronika, 7. 12. 2009 13:57)